|
Luhačovice se
nacházejí na jihovýchodní Moravě ve
Zlínském kraji, 16 km jihovýchodně od
Zlína. Luhačovice jsou především lázeňským
městem, protože se zde nachází 4. největší
lázně v Česku a největší na Moravě. Léčí se
zde především lidé s nemocemi dýchacího
a pohybového ústrojí a cukrovkou. Lázně
Luhačovice vděčí za svůj věhlas především
minerálním pramenům - vyvěrá zde celkem sedm
přírodních pramenů a desítky pramenů
navrtaných. Nejsou to však jen lázeňské služby, co
mohou Luhačovice nabídnout.
Celé Luhačovice jsou obklopeny strmými zalesněnými
kopci. Ač město leží v nadmořské výšce 250 metrů a
vrcholky okolních kopců dosahují nadmořské
výšky maximálně 500 metrů, je tu patrný
podhorský charakter. Tři kilometry po proudu říčky šťávnice byla ve dvacátých letech
minulého století postavena přehradní nádrž
Luhačovice. Její první úlohou bylo zadržovat
pravidelné záplavy, které pustošily lázně.
Časem však převzala i funkci rekreační. Luhačovice jsou
známé i svou jedinečnou architekturou, především
domy architekta Dušana Jurkoviče jsou proslulé nejen v
naší republice.
Luhačovice - historie a památky
Luhačovice se rozkládají v údolí
říčky šťávnice mezi svahy Velké
Kamenné a Obětové. První písemná
zmínka pochází z roku 1412, kdy je zde
připomínána tvrz a osada. V polovině 18. století
bylo v areálu dnešních Luhačovic pouze 181 domů, byly zde
tři mlýny a pivovar. Další stavební rozvoj
souvisel s rozvojem lázeňství. Pro Luhačovice byly z
hlediska vzniku architektonických památek stěžejní
dvě období. První můžeme datovat od roku 1902 do
počátku první světové války, kdy se v
Luhačovicích plně rozvíjela secese reprezentovaná
svérázným až folklórně laděným
stylem Dušana Jurkoviče a dalšími objekty (Dům B. Smetany, vila
Dagmar). Druhé období můžeme zařadit do 20- tých a
30- tých let, kdy byly mimo jiné postaveny budovy
Městského úřadu, Bílá čtvrť,
plovárna a Společenský dům.
V současné době se nachází v Luhačovicích
33 kulturních památek.
Při putování za pamětihodnosmi města Luhačovice začneme
u slavného Jurkovičova Domu . Tento lázeňský
objekt byl postaven v roce 1902 architektem Dušanem Jurkovičem.
Jedná se o nejznámnější a nejcennější
secesní budovu v Luhačovicích. Z dalších
Jurkovičových staveb jmenujme například Chaloupku nebo
Lázeňský dům Jestřábí. Také mnoho
dalších památek je spojeno s lázeňskou
historií města. Mezi ty ostatní patří
Luhačovický zámek.
Lázně Luhačovice
První zmínka o existenci luhačovských
minerálních pramenů pochází od fyzika a
lékaře Jana Frdinanda Hertoda z Totenfeldu. V roce 1669 vydal
písemnou zprávu o chemickém složení
luhačovické vody, popsal způsob pitné léčby a
úspěšné výsledky léčení.
Zprávy o léčivé moci luhačovských vod se
roznesly po okolí, a tak v následujících
letech začali přijíždět do Luhačovic první hosté.
V té době byla léčba prováděna pouze pitnou kůrou.
Léčba přírodními minerálními koupeli
byla zahájena v roce 1790, kdy byly vybudovány
první dřevěné koupelny s kabinami. O vznik
lázní se zasloužil šlechtický rod Serényiů.
Koncem 18.století zde dal hrabě Vincenc postavit první
léčebná a ubytovací zařízení. V
první polovině 19. století začal lázně zvelebovat
hrabě Jan Serényi, který pojmenoval všechny tehdy
známé léčivé vody křestními
jmény příslušníků rodu. Svou
originální architekturou vtiskl luhačovickým
lázním jejich nenapodobitelný a
neopakovatelný ráz slovenský architekt Dušan
Jurkovič. K velkému rozkvětu lázní došlo po roce
1902 založením Akciové společnosti Lázně
Luhačovice, v jejímž čele stál MUDr.František
Veselý.
Přírodní léčivé prameny:
Nejvýznamnějšími minerálními prameny,
vyvěrajícími na území Luhačovice jsou
Vincentka, Aloiska, Ottovka a pramen Dr. šťastného. K
lázeňské léčbě se využívají i
další hydrouhličitanochloridosodné kyselky a jeden pramen
sirný.
|
